Adaptační kurz 2015

 Postřehy z adaptačního kurzu 2015

Po ranním vstávání před adaptačním kurzem se mě zhostil ještě větší strach, než kdy jindy. Na seznamovací pobyt jsem se prostě a jednoduše netěšil a měl jsem strašné obavy z toho, jak mě tam budou lidi brát. Nikdy předtím jsem totiž do kolektivu nezapadal a nikdo mě neměl moc rád, tak proto jsem se toho celkem bál.Když jsem poprvé spatřil všechny své spolužáky, byl jsem ještě nervóznější, protože jsem nikoho z naší třídy neznal. Vždy mi totiž dělalo problém někoho oslovit  a nebo se s někým seznamovat. Nakonec jsem se přece jen v autobuse seznámil s Ondrou a Víťou a vše už potom bylo pro mě jednodušší. Při čekání na příjezd vlaku jsme pak začali hrát první seznamovací hry a mé pocity a dojmy byly hned lepší, protože všichni byli strašně fajn a se všemi se už od začátku dalo dobře bavit.

První, co mě v Račím údolí zaujalo, byla značka „Konec světa“, což bylo zábavné, jelikož jsem pak mohl vyprávět, že jsem byl na konci světa. Bydleli jsme v dřevěných chatkách bez zásuvek a pro většinu lidí to byl fakt strašný problém, ale mně to vůbec nevadilo, protože důvod, proč jsem tam jel, bylo seznámit se se spolužáky a užít si zábavu, a ne být na mobilu. Další věc, která mě zaujala a bavila, byly hry. Všechny byly neskutečně zábavné a snad žádná z nich mě nenudila a spolužáci se mi zdáli čím dál víc suprovější. Nejvíc ze všeho mě ale bavila a zaujala konečná pařba. Pořádala se v jídelně hlavní budovy, která byla pro tuto příležitost pojmenována Casino Royal, ale tím názvem si teď nejsem jistý. Každý dostal 1850 poseidonů, což byla měna, kterou se v kasinu platilo. Nechyběla ani věštkyně a ani obchodník, který lidem platil za to, když se mu upsali na nějakou činnost, kterou si pak návštěvníci od něj v dražbě mohli odkoupit. Snad nikdy jsem nic tak super nezažil.

Na konci pobytu jsem se cítil strašně a vůbec to nedopadlo tak, jak jsem očekával. Vůbec, ale vůbec se mi totiž nechtělo domů, protože s lidmi, kteří tam byli, jsem se cítil nejlíp snad za celý poslední rok. To jak jsem se cítil, bylo něco neobvyklého, protože ti lidi tam, mě dělali šťastným, a to se mi dřív vůbec nestávalo. Poslední věc, která ve mně vzbudila úžasné pocity, byla obálka, do které každý každému hodil papírek s tím, co si o něm myslí, a to, co si o mně lidi mysleli, mě štěstím rozbrečelo. Všechno bylo kladné, až na pár ze srandy myšlených papírků s obsahem: „Chceš ranu?“

Celá tahle akce byla úžasná a rád bych jel jako instruktor na další adaptační kurz prváků.

Pavel Špička, 1.H

Na adaptační kurz jsem se těšila už na začátku prázdnin, hlavně na nové spolužáky.  S nikým z mé budoucí třídy jsem se neznala, a tak jsem byla zvědavá, s jakými lidmi budu následující čtyři roky ve třídě. V den odjezdu jsem byla hodně nervózní, ale zároveň jsem se těšila, až se s mými budoucími spolužáky setkám.

Moje první dojmy, když jsem je konečně viděla, byly dobré. Všichni mi přišli strašně milí a na společný pobyt skvěle naladění. Budoucí spolužáci byli moc přátelští a komunikativní. Už před odjezdem jsem se skamarádila s holkami i s kluky nejen z mé budoucí třídy, ale také s lidmi z áčka.

Autobus nás z šumperského nádraží odvezl na místo, kde jsme měli čas na seznamovací hry. Hry, které pro nás vymysleli instruktoři, byly velmi zábavné. Po prvním programu jsme dále pokračovali vlakem do Javorníku, odkud jsme museli se zavázanýma očima společně dojít podél lana až na místo pobytu, tedy do Račího údolí. Když jsme dorazili, rozdělili jsme se do chatek po čtyřech. Poté začaly další seznamovací hry. Bylo nás dvacet dva, a tak jsme si všechna jména pamatovali asi až po dvou dnech. Na celém goučku se mi nejvíce líbil poslední večer, kdy nám instruktoři připravili skvělý program. Ten večer jsme se se spolužáky sblížili nejvíce. Večer byl zakončen diskotékou, na kterou nikdy nezapomenu. Moc jsme se bavili.

Poslední den goučka jsem měla takový hezký pocit, že jsme vážně dobrý kolektiv a budeme jím po celé čtyři roky. Všichni si spolu skvěle rozumíme. Moje minulá třída mi chybí, ale jsem si jistá tím, že jsem narazila na nejlepší třídu, na jakou jsem mohla narazit, a že v ní budou stejně dobří kamarádi, jako jsem měla na základní škole.

Aneta Kobrinová, 1. H

 

Znova v prváku, opět nový kolektiv, stále nové prostředí. Dá se říci „teprve“ podruhé (a snad už naposled), ale vážně mě to nebaví seznamovat se a netěšila jsem se. Takže balení proběhlo hodinu před odjezdem, nálada v mínusu, zaspala jsem, zdržovala jsem svůj odvoz, a prostě do poslední minuty jsem byla otrávená. Nato že moje sice prodloužené prázdniny jsem prožila v práci, jsem vůbec netoužila po jejich konci. Jednoduše mě nová škola a vůbec nějaký goučko nezajímalo.

O nic lepší nebyl ani první dojem z budoucích spolužáků a učitelů. Na můj vkus byli všichni příliš zmatení, vystresovaní, vystrašení a kdo ví co všechno. Taky se kolem hemžilo až moc známých tváří, což mě těšilo ještě míň. Cestu autobusem jsem radši prospala a do prvních her se zapojovala jen s neochotou. Tudíž první dojem se teda zrovna nepovedl. Ale do večera se můj drahocenný názor změnil z negativu do plusu a já si to začala užívat. Vlastně chci říct, že mě vše velice příjemně překvapovalo.

Mírným, pro mě nepochopitelným, zklamáním bylo příliš studu a tzv. nenahecovanosti mých spolužáků. No, samozřejmě nesmím zapomenout na typické problémy slečen, čímž byly například večerky (moc brzo), žádná wifi, focení a co vadilo snad nejvíc, že na chatkách nejsou zásuvky, aby si dámy měly kdy nabít své mobilní aparáty – to byl jeden z nejzávažnějších problémů pro většinu lidstva. Dík patří drahým instruktorům a instruktorkám, kteří pro nás měli vymyšleno dost super her, seznámili nás velmi zábavou formou a sami jsou to úžasná stvoření.

Pevně doufám, že celé čtyři roky ustojím, aniž bych se musela s někým hádat nebo snad  jen přihlížet rozporům. Jsme super třída, všichni blázni a možná až příliš rozverní prváci. Tak doufám, že nepropadnu nebo mě nevyhodí. Moc by mě to mrzelo. Tím chtěl básník říci, že jsem spokojená a budu se pilně učit, abych prošla a studium si o další rok neprodloužila.

Nikola Jauerniková, 1. H

Fotogalerie z lyžařského kurzu 1.H, únor 2013
Fotogalerie z lyžařského kurzu 1.A a 1.BZ, březen 2013

Fotogalerie z Vltavy, červen 2013
Fotogalerie z
Račího údolí, červen 2012
Fotogalerie z Vltavy, červen 2012
Fotogalerie
Račího údolí, září 2012
Fotogalerie
Vltavy, září 2012

Phone: +420 583 301 030
Fax: datová schránka: hscfdf9
Střední odborná škola, Šumperk, Zemědělská 3
787 01 Šumperk, Zemědělská 3