Školní časopis SOŠka

Zdravím Vás!

Jmenuji se Alexandra Fleková, studuji třetí ročník Cestovního ruchu – hotelový provoz a chtěla bych se s vámi podělit o mou zkušenost se zahraniční dvoutýdenní praxí v Budapešti s projektem Erasmus+.

Do Maďarska jsme cestovaly vlakem. Jelo nás osm děvčat a bylo to velké dobrodružství.Nastoupily jsme v Zábřehu na Moravě, směr hlavní maďarské nádraží Nyugati pályaudvar. Po sedmi hodinách jsme konečně vystoupily z vlaku, kde nás přivítal maďarský koordinátor David s jeho dvěma pomocníky, kteří byli velmi ochotní a pomohli nám s odbavením zavazadel. Rychle jsme se ubytovaly a šly na pozdní večer i s koordinátory, kde jsme se všichni společně seznámili. Poté jsme obdržely rozpis prací na dvoutýdenní praxi. Po večeři jsme šly zpátky na ubytování a rovnou jsme skočily do našich nových postelí po celém vyčerpávajícím dnu. Usnuly a tvrdě jsme spaly až do rána.

Práce I.

Druhý den hned ráno už nás šlo několik pracovat, například já. Ráno v pět třicet už jsem byla na cestě do práce. Dostala jsem pozici v hotelu Impulso, asi půl hodiny od ubytování. Když jsem poprvé vstoupila do dveří hotelu, uvítal mě velmi milý personál, všechno mi ukázali, se vším mě seznámili a představili mi moji náplň práce. Původně jsem chtěla být v kuchyni a učit se nové kulinářské chutné recepty, ale jelikož to byl hotel, kde fungoval systém polopenze, znamenalo to, že budu přítomna jen u ranní přípravy snídaní. Tak jsem byla seznámena s bufetovou přípravou snídaňových jídel a starala se o hosty na place. Prostředí bylo velmi příjemné a hosté převážně také. Sice to nebyla moje vysněná pozice, ale i přesto mi to přineslo nové zkušenosti a nové kontakty. Takhle to trvalo po dobu prvního týdne od brzkých šesti hodin ranních do pravého poledne.

Poznávání

V odpoledních a večerních chvilkách jsme s děvčaty navštívily místní památky, prošly si náměstí od nejfrekventovanějších ulic po ty nejzapadlejší uličky, utratily téměř všechny naše peníze v obrovských nákupních centrech na Váci 1, vystoupaly jsme na známou horu Gellert s krásnými výhledy, které jsme zpozorovaly i ve večerní projížďce z Budapest Eye. Podnikly jsme výlet s místními pomocníky na Margaret Island, šly si zaplavat do termálů, které spíš působily jako bazény, poznaly několik nových tváří a o něco více porozuměly i místnímu jazyku, ochutnaly místní speciality, některé byly chutné, jiné už méně, jako například výborný hovězí Gulyás. Projely jsme se ve všech možných dopravních prostředcích, jako bylo starodávné metro s původní výstavbou, trolejbus, tramvaj, autobus a dokonce jsme absolvovaly večerní plavbu lodí po Dunaji se zastávkou s přenádherným Parlamentem a romantickou atmosférou, a naplno jsme si to užívaly.

Práce II.

Nastal druhý pracovní týden, první utekl jako voda a druhý utekl ještě rychleji. Tentokrát jsem zavítala na pracovní stáž do místní, velmi známé dobře hodnocené Restaurace All you can eat Trofea, která byla jen pár minut od ubytování s více vyhovující pracovní dobou. Bohužel zde skoro nikdo nemluvil anglicky, pouze manažerka Diana, která byla velmi chápavá a na moje přání, jsem si mohla vyzkoušet několik pracovních pozic. Od přípravy salátů přes dělání sushi po zdobení dezertů a vyrábění kokosovo rumových kuliček, které jste viděli v Maďarsku na každém rohu. Kuchyň tam byla obrovská. Byla to ta největší kuchyň, co jsem kdy viděla, skoro jako z amerických filmů s gastronomickým podtextem. A naučila jsem se zde spoustu věcí a pár ukrajinských slovíček od kuchařky Svetlany, která mě měla na starosti.

Závěr

Abych to shrnula, byly jsme po těch dvou týdnech plné dojmů a zážitků. Odpracovaly jsme si poslední dny, rozloučily se a jely zpátky vlakem domů šíleně unavené, ale šťastné.

 Tohle byla moje druhá zahraniční praxe v Budapešti a bylo to opět báječné a velmi edukativní, jsem moc ráda, že jsem dostala příležitost získat tyto skvělé zkušenosti a všem vám moc doporučuji si zahraniční praxi vyzkoušet také. 

Všechno má své Ups and Downs a někdy to opravdu nebylo lehké… vystoupíte ze své komfortní zóny, nemáte svůj plný osobní prostor a občas se pohádáte, ale pak přijdou ty světlé chvilky, posílí vás to a vy se v životě posunute zase o lekci dál. 

Poděkování

Chtěla bych poděkovat všem, kteří tento projekt pomohli zrealizovat, vedení školy a všem koordinátorům, samozřejmě i děvčatům neboli mým skvělým spolubydlícím! 

další fotky naleznete na mém instagramu @flexakitty

Děkuji také čtenářům! 🙂